Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

EU pozitivně

26. 06. 2016 9:32:47
Mezi lidem je teď po brexitu oblíbené do Evropské unie kopat, tak jsem se rozhodl jít proti proudu a napsat něco pozitivního a to na základě mých životních zkušeností.

Předem upozorňuji, že moje zkušenosti s Evropskou unií mohou připadat někomu ne zcela typické, mladší ročníky mě možná ani nebudou věřit.

Scéna první - osmdesátá léta, reálný socialismus. Na západě existuje předchůdce dnešní unie – Evropské hospodářské společenství, u nás a na východ od nás RVHP - Rada vzájemné hospodářské pomoci. Sice hladem u nás nikdo netrpí, ale nedostatky socialistického hospodářství se projevují často. Protože právě dospívám, tak mám celkem jiné starosti a zájmy a problémy socialismu nijak neprožívám, ale pamatuji si třeba na krátké období, kdy díky výpadku v géniu centrálního plánování nebylo jednoduché sehnat toaletní papír a kamarád nám napůl se smíchem a napůl vážně vysvětloval, jak mu otec ukazoval, jak šikovným skládáním zahnědlých částí co nejvíce využit miniaturní útržek z nedostatkové ruličky. Že s RVHP není něco v pořádku, mi dochází také při návštěvě u strýce v západním Německu, kam mimochodem pustí režim jen polovinu naší rodiny a druhou si nechá jako rukojmí hezky doma, aby nás nenapadlo v zkorumpovaném a zbídačeném EHS zůstat. Když dnes slyším někoho srovnávat EU s RVHP, ze srdce bych takovému člověku přál být odsouzen k používání toaletního papíru ve stejné velikosti, jako jsme měli v onom komickém období k dispozici my. K východním blokům mám teď tedy drobet nedůvěru, třeba pro nahrazení Evropské Unie nějakou nově vynalezenou Radou Visegrádské Hospodářské Pomoci bych asi nehlasoval.

Scéna druhá - devadesátá léta, svoboda. Začínám vyjíždět na svoje první cesty za hranice a zjišťuji, jak daleko ekonomicky od západu jsme. Na své první cestě do Itálie mám na týden tolik peněz, kolik stačí zhruba na jednu pizzu a dvě piva v restauraci. Jezdíme stopem, spíme po parcích a pod mosty a veškeré jídlo - špagety připravované na lihovém vařiči - si vezeme z Čech. Žádná víza už sice po Evropě nepotřebujeme, ale na hranicích stejně čelíme podezřívavým dotazům. Stejně jako občasným podezřívavým pohledům v německém, kdysi velmi poklidném pohraničí, kam krátce po zrušení železné opony začaly nájezdy českých zlodějských band. Cestování mě chytne a vyrážím dál. Obzvláště na západní polokouli, na cestách po Latinské Americe ovšem poznávám, jak špatně na tom český pas je. Kde moje nová britská přítelkyně projede jen mávnutím svého pasu, já trávím čas, nervy a drahocenné peníze na vyřizování povinných víz. Připadám si, že studená válka ještě neskončila. Jak to, že ty druhořadé latinskoamerické země ještě neslyšely o vyspělosti nové České republiky a zacházejí se mnou jak s podezřelým živlem z nějakého divokého východu? Britská přítelkyně se za mnou přistěhuje do Prahy, bereme se a každý rok si proděláváme martyrium s obnovením trvalého pobytu na české cizinecké policii. Kdo nezakusil, nepochopí. Po několikahodinovém čekání je člověk obyčejně vyhozen kvůli nějakému chybějícímu detailu na jednom z mnoha potvrzení a příští den si frontu může vyčekávat znova. Pokus zjistit si chybějící informace předem po telefonu je značně naivní, telefony nikdo nezvedá, a když už, tak nikdo nic neví. I přesto, že jsem pacifista, si frustrace vybíjím představou, jak oddělení cizinecké policie navštěvuji se samopalem, který má jako ve filmech nekonečný zásobník a...

Scéna třetí - současnost. Krvežíznivé představy o cizinecké polici už nemám, protože už nám nějaký arogantní úředníček z cizinecké policie nemůže o pobytu mé manželky rozhodovat. Na poslední cestě jsem celou Jižní Ameriku projel odmávnutím unijního pasu, stejně jako moje manželka. V německém pohraničí už pocit, že se na mě lidé koukají přes prsty, nemám, protože hranice už vlastně nejsou a fungují normální sousedské vztahy jako po staletí před tím, než nás rozdělila železná opona. Ekonomicky už jsme přeci jenom částečně Evropu dohnali a dovolenou na západě si mohu užít poněkud komfortněji, než spaním pod mostem a špagetami na lihovém vařiči.

S rodinou jsme již sice pěkně dlouho usazeni v Čechách, ale pokud zatoužíme po změně klimatu nebo práce, můžeme se klidně sbalit a usadit se kdekoliv od polárního kruhu až po Středomoří a hlavně se kvůli tomu nemusíme nikoho ptát a nikoho žádat. Této svobody si mimořádně cením – kdyby si třeba moji spoluobčané ve volbách, nějakém referendu či revoluci vybrali takovou společnost, s kterou se již neztotožňuji, tak se prostě sbalím a půjdu tam, kde mi bude líp a nebudu muset svoji frustraci vybíjet nenávistnými komentáři na internetových fórech.

Moc tedy nerozumím lidem, co si stěžují, jak nám unie uzurpuje naši svobodu a dusí byrokracií - já se cítím nejsvobodněji, co jsem se kdy cítil.

Ano, chápu, že asi mnoho našich našinců sedí doma na zadku a britské manželky si domu netahá, takže mnou vnímané unijní výhody jsou jim dost volné. Možná ale někteří tací pracují v nějakém podniku, kde by pracovali za mnohem méně peněz, aby byly jejich výrobky po započtení cel na zahraničním trhu konkurenceschopné. Možná jim dokonce práci dává i nějaká zahraniční firma, která by se třeba v nějakém státečku bez záruk standartního unijního prostředí zdráhala investovat. Asi také neoslovím politiky, kteří sní o vládě v malém království, kde jim žádný cizák nekecá do jejich pojetí demokracie a nepožaduje nesmyslné protikorupční, ekologické, hygienické či jiné, na západě tolik oblíbené praktiky a návyky.

Pozor, zdaleka nepovažuji Evropskou unii za dokonalou a dle mého názoru dostala brexitem celkem zasloužený pohlavek. Ale na druhou stranu ono totiž na světě není perfektního a dokonalého nic, to vám dnes už snad bude tvrdit jen Kim Čong-un o KLDR a možná pár populistických a zároveň velmi ambiciózních politiků před volbami či referendem. Člověk si obyčejně musí vybírat mezi několika variantami a zvážit všechna pro a proti každé varianty. Pro mě by bylo vystoupení z unie jednoznačně ta nejhorší varianta. Nechápu představu, že z bloku vystoupíme a pak si nějak jednoduše vyjednáme přístup na společný trh, na kterém jsme nyní s více než 80% exportu existenčně závislí. To patrně bude mít nelehké i Velká Británie a to je to prosím pátá největší světová ekonomika a stálý člen Rady bezpečnosti OSN. Představovat si, že se někdo bude párat s relativně chudou, ničím nijak neoslňující malinkou zemičkou, je opravdu značně naivní.

Tak za mě prosím v kopání do unie drobet polevit. A nejlépe snažit se o lepší unii uvnitř unie a ne mimo ni. Přinejmenším aspoň počkat, jak dopadne Velká Británie. Soudruhům z RVHP jsme dali čtyřicet let. Evropské unii zatím jen dvanáct a mě ta doba ve srovnání s minulostí zatím tak špatná nepřipadala.

A to je i názor mé britské manželky, která si teď po brexitu bude pořizovat české občanství. Doufám, že to nedělá zbytečně.

Autor: Martin Peš | neděle 26.6.2016 9:32 | karma článku: 23.66 | přečteno: 714x

Další články blogera

Martin Peš

Jak dnes pravda dostává na frak

Co má společné vítězství Donalda Trumpa v amerických volbách a odpůrců Evropské unie v britském referendu?

25.11.2016 v 9:37 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 3993 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Jiří Nápravník

Ruští hackeří vs. lidská lenost

V poslední době se stalo módou svádět odpovědnost za útoky na počítačové systémy na ruské hackery. Co když je situace ve skutečnosti ještě vážnější? Programování je čistě lidská práce. Žádná fyzika, žádná chemie nebo biologie.

24.6.2017 v 15:03 | Karma článku: 4.59 | Přečteno: 99 | Diskuse

Karel Kužel

Tři hlavní otázky

Filosofie - náboženství - ideologie. Jak spolu souvisejí? Co řeší a co přinášejí? O tom mluví moje pojednání neodborné, nevážné a nezodpovědné.

22.6.2017 v 18:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 69 | Diskuse

Petr Gabriel

Zajímavé a mnohdy rozhodující detaily usměrňují postup konstruktérů k novým technologiím.

Na technologiích pro stržení věží WTC se pracovalo již od doby, kdy byl ředitelem CIA Bush starší. Proč se objevovalo tolik nenávisti k této hranaté věži již od jejího postavení? Byly odvozené od konstrukčního systému IBM v Seatlu

9.6.2017 v 22:23 | Karma článku: 4.65 | Přečteno: 201 | Diskuse

Petra Kišová

Panychida za diskuse aneb Jak jsem přišla o plody blogerského úsilí

To je tak, když blogerka usne... ne zrovna na vavřínech, ale v bublině nečinnosti a nečtenosti. Pak se jednoho dne probere a zjistí, že ji okradli a cosi je nenávratně pryč.

7.6.2017 v 16:16 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 385 | Diskuse

Vladimír Samiec

Tak nám kuřáky vyhnali do ulic

Právě dnes začal platit zákon, který nás všechny, ať chceme, nebo nechceme, má chránit před následky kouření a jiných návykových látek. To že tento zákon zasahuje do svobody majitelů restaurací, aby si svobodně rozhodli, zda ...

31.5.2017 v 19:05 | Karma článku: 21.57 | Přečteno: 507 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 3249
Autor má úplně jiné zájmy než psaní blogů, ovšem občas se neudrží...


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.